čtvrtek 23.5.2019 / Vladimír

Kolárovo divadlo

Kolárovo divadlo

Kolárovo divadlo v Polici nad Metují slavilo 75 let

Na začátku historie ochotnického divadla v Polici nad Metují nestojí žádná stálá kamenná divadelní budova, kde by dávní a dnes již téměř zapomenutí poličtí ochotníci své umění předváděli. Ti museli svoje divadelní zkoušky, „pokusy“, jak tehdy říkali, konat v soukromí u jednotlivých členů souboru a se svými veřejnými vystoupeními byli odkázáni na pronajaté taneční sály polických hostinců.

První písemně doložené ochotnické představení se připisuje k roku 1820. Na sále zájezdního hostince „U černého koníčka“ (čp. 79) byly uvedeny hry „Hrabě Beňovský“, „Dům na silnici“ a „Oba lístky“. Od roku 1860 se ochotníci přemístili na sál hostince „U zeleného stromu“ (čp. 75) a tam setrvali až do roku 1868, kdy se odstěhovali na sál hostince Jindřicha Freiwalda „U zlatého lva“ (čp. 22). Tenkrát také, roku 1877, si nechali slavným c. k. pražským místodržitelstvím úředně schválit své stanovy a z „Jednoty divadelních ochotníků“, jak se dosud titulovali, se stali „Spolkem divadelních ochotníků Kolár“, který přijal své jméno po velkém herci a režiséru Národního divadla Josefu Jiřímu Kolárovi (1812-1896) a stali se řádně organizovaným a registrovaným ochotnickým spolkem.

V hostinci „U zlatého lva“ účinkovali ochotníci až do roku 1906, kdy majitelka hostince odmítla zřídit bezpečnostní požární schodiště a další konání představení na sále hostince bylo úředně zapovězeno. Naštěstí roku 1907 přistavěl František Richter ke svému hostinci v Tomkově ulici (čp. 49) divadelní sál, kam se poličtí ochotníci přestěhovali. Zde, na sále s pouhými 144 místy k sezení, 36 na prosté galerii a 100 místy k stání, s malým, nedokonale vybaveným jevištěm a malou šatnou účinkovali pak poličtí „herci z ochoty“ po dlouhá léta. Za pronájem sálu, otop a osvětlení platili hostinskému 35 K za jedno představení.

Již tenkrát si však mnozí činitelé spolku začali uvědomovat, že tento víceméně provizorní stav není trvale možný, a postupně začala nabývat vrchu snaha vybudovat si svůj vlastní trvalý kulturní stánek, který by byl oporou nejen pro další rozvoj polického ochotnického divadelnictví, ale i pro ostatní kulturní činnost ve městě. Na návrh herce a režiséra spolku Jana Pejskara vzniká dne 16. 5. 1918 „Družstvo pro postavení divadla“. Ustavené „Družstvo“ se pustilo s nadšením do dlouholeté, usilovné a mravenčí práce směřující k opatření prostředků k postavení nového divadla. Až dosud Spolek divadelních ochotníků Kolár poskytoval převážnou část výtěžků všech svých představení (a nebylo jich právě málo) na různé dobročinné účely. Nyní k tomu přistoupil i fond na stavbu nového divadla.

Divadelní spolek Kolár pak pravidelně rok co rok odváděl z výtěžku svých představení peněžité obnosy (někdy až 12 000 Kč ročně), které měly přispět ke stavbě nového divadla. Také „Družstvo“ využívá každé příležitosti k posílení pokladní bilance. Jsou pořádány různé slavnosti, koncerty, plesy, merendy, po hostincích jsou umístěny pokladničky – střádá se koruna po koruně, podobně jako kdysi na Národní divadlo. Roku 1923 byla poprvé uspořádána „Staročeská pouť“, která se stala hlavním zdrojem příjmů družstva.

Hospodářská krize, která nastala nedlouho po první světové válce, způsobila ve zdejším regionu velkou nezaměstnanost a způsobila opadnutí zájmu o stavbu divadla. Až po roce 1934 nachází myšlenka stavby nové budovy divadla stále větší podporu nejen u polické kulturní veřejnosti, ale i u městské správy, majitelů továren, u organizací a spolků. To už se také začalo uvažovat i o místě, kde by budova divadla mohla stát. Z úsporných důvodů se navrhovaly i přestavby některých stávajících budov ve městě, nakonec ale padlo rozhodnutí na pozemek, kde budova divadla dnes stojí. Roku 1937 došlo ve spolkovém životě ochotníků k dalšímu významnému kroku. Na valné hromadě, konané 30. března, se sloučilo „Družstvo pro stavbu divadla“ se „Spolkem divadelních ochotníků Kolár“ v jeden celek – „Divadelní spolek Kolár“. Spojily se i finanční prostředky a jmění nového spolku rázem činilo 350 000 Kč. Na valné hromadě DS Kolár v lednu 1938 je definitivně rozhodnuto o stavbě nové divadelní budovy. Od polické obce je zakoupen stavební pozemek, předsedou spolku je s akademickým architektem Čeňkem Mužíkem z Chocně dohodnuto vypracování definitivního projektu. Realizace stavby byla po nabídkovém řízení svěřena firmám Josefa Šustra z Hronova a Štěpána Škopa z Bezděkova n. Met. V předstihu byly zadány i řemeslnické práce a u specializovaných firem bylo objednáno potřebné zařízení a vybavení divadla.

Dne 23. dubna 1939 byl uspořádán tzv. „průvod cihel“, kdy nadšení poličtí občané dopravili během nedělního odpoledne všemi možnými dopravními prostředky (včetně psích potahů) z místní cihelny 27 000 kusů cihel na budoucí staveniště. Byl to dar místního mecenáše továrníka Viléma Pellyho, který daroval na stavbu 100 000 cihel. 9. července 1939 byly na staveništi slavnostně položeny základní kameny z Ostaše a Hvězdy (tehdy již z německého zabraného území). Výstavba divadla mohla začít.

Kolaudace divadelní budovy proběhla 27. června 1940 a tak po necelém roce výstavby zde stála divadelní budova, připravená přivítat první návštěvníky. Přestože není budova polického divadla velkých rozměrů, má monumentální vzhled. Ten bohužel s postupem času trochu zanikl v okolní zástavbě. Přitom se zdá, že návrh architekta Mužíka zřejmě ovlivnila budova divadla v Ústí nad Orlicí, dokončená roku 1935 podle návrhu architekta Kamila Roškota. Ústeckoorlické divadlo patří mezi nejvýznamnější příklady české avantgardní architektury, oceňované pro svou dispozici, která vychází dokonale z provozu a funkce objektu. I polické divadlo je, podobně jako budova v Ústí nad Orlicí, sestaveno ze základních geometrických těles a architekt Mužík efektně využil pozvolného sklonu stavební parcely.

Divadlo bylo dokončeno celkovým nákladem 1 500 000 K. V roce 1938 byl k dispozici ke stavbě divadla obnos 350 000 K, při zahájení stavby však byly získány četné finanční dary. Mnozí občané si za 90 K symbolicky zakupovali jednotlivá křesla v hledišti. Každý člen DS Kolár se zavázal na stavbě odpracovat 50 hodin, případně zaplatit za každou neodpracovanou hodinu do spolkové pokladny 5 K. Zbytek nákladů ve výši 200 000 K byl opatřen půjčkou u Městské spořitelny. Město Police n. Met. předalo do správy spolku také provoz kina, a tak se do konce druhé světové války podařilo téměř všechny dluhy zaplatit.

Kolárovo divadlo bylo otevřeno dne 29. června 1940. Program byl zahájen dopoledním slavnostním matiné, jako první divadelní představení v nové budově byla polickými ochotníky uvedena Jiráskova „Lucerna“.

Po slavnostním otevření budovy bylo uvedeno celkem 10 divadelních inscenací. Ty se staly zrodem pravidelně se opakující přehlídky ochotnického divadla v příštích letech – Polických divadelních her (PDH). Nebyla však ta tradice Polických divadelních her zase tak souvislá. Již v roce 1944 byly hry německými úřady zakázány a podařilo se je obnovit až v roce 1946. Zákazy se však objevovaly i za éry vlády komunistů, přesto v roce 2015 dosáhly PDH své 68. pokračování.

Roku 1950 postihla Divadelní spolek Kolár v Polici nad Metují nečekaná nepříjemnost. Byl donucen vstoupit jako pouhý dramatický kroužek do Závodního klubu ROH Kovopol a převést veškerý majetek spolku, tj. celou divadelní budovu se zařízením, inventářem, divadelními rekvizitami, spolkovou knihovnou a peněžní hotovostí do správy Revolučního odborového hnutí. Ze spolku se stává pouhý dramatický odbor se samostatným výborem, avšak bez vlastních finančních prostředků. V roce 1963 pak divadelní odbor přešel pod řízení vzniklého Jednotného klubu pracujících.

Za správy n. p. Kovopol však došlo na budově divadla k některým významným počinům. Především byl vybudován Divadelní klub, otevřený v roce 1970. Roku 1974 byla uskutečněna výměna starých sedadel v hledišti za nové, roku 1979 byla pořízena nová opona a roku 1987 bylo instalováno nové ovládání jevištního osvětlovacího parku.

Po roce 1989, spolu se závažnými společenskými změnami, dochází postupně ke změnám i v místní kulturní práci. Zaniká Jednotný klub pracujících a organizace místní a importované kultury postupně přechází na správu města. Začátkem roku 1992 přejímá město Police nad Metují od ZV OS Kovopol budovu Kolárova divadla do své správy. V dalších letech proběhly tolik potřebné drobné i zásadní rekonstrukční práce na mnoha místech divadla. Roku 1995 byly zahájeny práce na celkové rekonstrukci jeviště divadla. Roku 1997 bylo od základů rekonstruováno vytápění celého objektu a stará kotelna na uhlí nahrazena plynovou kotelnou.

Kolárovo divadlo v Polici nad Metují slavilo 75 let

Budova Kolárova divadla slavilo v roce (2015) 75. výročí svého založení. Historie ochotnických představení v Polici nad Metují je ale o hodně delší. Uplynulo již dlouhých 195 let od první písemné zmínky o patrně jednom z prvních ochotnických divadelních představení v Polici, které se v roce 1820 konalo v zájezdním hostinci „U černého koníčka“.

Než získal ochotnický spolek vlastní stálou scénu, putoval se svými představeními dlouhá léta po sálech místních pohostinství...

Tradice polického divadelnictví sahá až do 18. století. Nejprve se zde hrálo v němčině, již zmíněného roku 1820 pak (snad poprvé) v češtině — představení „Hrabě Beňovský“, „Oba lístky“ a „Dům na silnici“. Poličtí ochotníci hráli nejdříve na jevištích místních hostinců. Kolem roku 1820 již v Polici nad Metují existovalo sdružení ochotníků, které našlo trvalejší útočiště v hostinci „U Antošů“. Ten ale roku 1842 vyhořel, tak se ochotnická scéna přesunula na náměstí, na sál pohostinství v domě čp. 75 „U zeleného stromu“ (dnes budova Pellyho domů). Od roku 1868 měla ochotnická představení svoje místo v hostinci Jindřicha Freiwalda, v domě čp. 22, kde setrvala až do roku 1907. Tehdy se ochotníci přemístili do dalšího hostince, „U Richterů“.

Jako to bylo se stavbou

Neustálá změna provizorních prostor, kde byly prezentovány nastudované hry, dala roku 1919 podnět k založení Družstva pro postavení divadla v Polici nad Metují. Základem získávaného finančního fondu byly výtěžky ze sbírek, z pořádaných slavností a koncertů a od roku 1923 také I. Staročeské pouti. Roku 1936, kdy se Družstvo pro postavení divadla sloučilo se Spolkem divadelních ochotníků „Kolár“, tvořilo jmění spolku 350 000 korun.

Opakovaně vyžádané návrhy divadelní stavby a kalkulace jejich finančních nákladů však Družstvo několikrát donutily stavbu divadla prozatím odložit. Vedení družstva zároveň uvažovalo o přestavbě špýcharu ve Velké Ledhuji na divadlo. K realizaci této varianty nakonec nedošlo. Vedení družstva též jednalo s ředitelstvím Okresní hospodářské záložny o společném postavení divadla a hotelu na místě hotelu Hvězda (na náměstí). Protože ale všechny pokusy vyřešit divadelní „problém“ jinými variantami skončily neúspěšně, rozhodli se poličtí ochotníci nakonec stavbu divadla realizovat. Spolek se přiklonil k návrhu choceňského architekta Čeňka Mužíka. Mužíkovi bylo zadáno vypracování finálního projektu, jež byl schválen valnou hromadou Spolku v lednu 1939. Komise pro stavbu divadla hledala vhodnou lokalitu, po zvažování několika alternativ nakonec zvítězila dostupná parcela ve čtvrti Velká Ledhuj. Na průběh stavby dohlížela stavební komise, zřízena Spolkem a řízená Bohuslavem Cvrčkem. Základní kameny ke stavbě byly položeny 9. července t. r. Realizace divadla byla zadána pro tento účel spojeným stavitelským firmám Josef Šustr, Hronov a Štěpán Škop, Bezděkov. Stavba se potom držela stanoveného časového harmonogramu, i přes potíže s nedostatkem potřebného stavebního materiálu (polická firma Pelly darovala na stavbu divadla víc jak sto tisíc cihel). K dokončení budovy, jejíž celkový stavební náklad činil jeden a půl milionu korun, došlo v roce 1940. Zahajovací představení se konalo dne 25. srpna téhož roku.

V říjnu 2015 budou polická prkna, co znamenají svět, hostit již 68. Polické divadelní hry. Přehlídku ochotnických souborů zahájí místní Divadelní soubor Kolár s představením „Kdo je tady ředitel?“. Za tuto nejnovější hru získali poličtí ochotníci několik ocenění a byli s ní nominováni na celostátní přehlídku Krakonošův podzim ve Vysokém nad Jizerou.

Budova divadla

Ačkoliv není budova polického divadla velkých rozměrů, má monumentální vzhled, který bohužel s postupem času zanikl v okolní zástavbě. Stavbu podle návrhu architekta Mužíka značně ovlivnila budova divadla v Ústí nad Orlicí (1930 – 1935, architekt Kamil Roškot). Ústeckoorlické divadlo patří mezi nejvýznamnější příklady české avantgardní architektury, oceňované pro svou dispozici, která vychází dokonale z provozu a funkce objektu. I polické divadlo je, podobně jako budova v Ústí nad Orlicí, sestaveno ze základních geometrických těles a architekt Mužík efektně využil pozvolného sklonu stavební parcely.

Dnes budova Kolárova divadla funguje jako víceúčelový kulturní stánek, konají se zde divadelní představení, přednášky, besedy apod., příležitostně promítá i kino. Divadlo je též domovskou scénou Divadelního souboru Kolár.

zdroje: článek Miroslava Pichla „Jak to tenkrát bylo se stavbou Kolárova divadla“ (www.theatre-architecture.eu) a Polický měsíčník 07/2015

Miroslav Pichl / autor textu

Police nad Metují na mapě

Policko leží v Královéhradeckém kraji, je součástí turistické oblasti Kladské pomezí a Chráněné krajinné oblasti Broumovsko, výchozím bodem je Police nad Metují / GPS 50.5360789N, 16.2336972E

město Police nad Metují s radnicí z roku 1718

informační centrum najdete v Pellyho domech na náměstí

Kolárovo divadloKolárovo divadloKolárovo divadloKolárovo divadloKolárovo divadloKolárovo divadloKolárovo divadloKolárovo divadloKolárovo divadloKolárovo divadlo