Můj barevný svět - výstava Adély Kulichové

výstava archiv novinek https://www.policko.cz/cs/novinka/muj-barevny-svet-vystava-adely-kulichove-2986
3.10. - 3. 11. 2018 Kolárovo divadlo

Zveme na výstavu "Můj barevný svět … aneb výlet do duše, do krajiny okolo nás, ale i do vzdálených míst světa …" Adély Kulichové. Výstava je přístupná do 3. 11. 2018 v časech kulturních akcí v divadle (kina, hry atd.) nebo po domluvě.  


Adéla Kulichová o sobě  a malování:

Od svých sedmi let až do maturity jsem chodila do ZUŠ v Polici nad Metují do výtvarky, kterou to vše začalo. Prostě jsem to tam milovala. Vyzkoušela jsem si různé techniky kreslení i malování a nakonec jsem si vybrala olejomalbu, u které jsem zůstala.

Mým prvním obrázkem, asi ve třinácti letech, je snaha o realistický obrázek studánky v Machově, pak jsem se ale dala na abstrakci, což bylo pro mě jednodušší. U té jsme zůstala dlouho a je to styl, který mě nejvíc naplňuje a nabíjí krásnou a pozitivní energií. Ráda vymýšlím různé barevné kombinace a tvary. Někdy dopředu ani nevím, jakou barvou začnu, jaký udělám tah … někdy prostě nic neplánuju. Vezmu plátno a začnu s barvou, na kterou mám náladu, a začnu malovat prostě to, co cítím. Někdy mám dopředu představu alespoň o barvě nebo o tom, co by to mělo vyjadřovat.

Pak jsem šla na vysokou do Prahy a moc času na malování nezbylo, během těch pěti let jsem namalovala asi jen tři obrázky. Po dlouhé době jsem zas namalovala krajinku a abstrakce byla ovlivněna Erasmem ve Španělsku. Po škole jsem odjela cestovat do Kanady, Ameriky a na Havaj, kde se zrodily jedny z mých posledních obrázků a také, dalo by se říct, můj další styl – pojmenovala bych ho scifi realismus. V těchto obrázkách z cest je zachyceno vždycky nějaké místo a ještě to, jak to místo vidím já, nebo jak bych to chtěla vidět.

Moje malování prozatím zakončují dva obrázky z plenéru, což bych o sobě nikdy neřekla, že se do toho vůbec dám. Vždy mi přišlo neuvěřitelně těžké a nereálné malovat to, co vidím. Paradoxně reálnější pro mě jsou ty abstrakce. Zkoušet se má ale všechno a určitě mě to někam posouvá a hlavně baví.

Umělec by asi měl mít svůj styl, jeho obrazy by měly mít něco společné, aby se na první pohled dalo poznat, že je to od dílo jednoho člověka… Mně ale často rodina i kamarádi říkají, že každý obraz je úplně něco jiného, že nemají nic společného. Když se nad tím zamyslím, stejným znakem je jejich sytá výrazná barva a to, že je v každém kousek mě. Jestli chcete, můžete přijít a najít další společné myšlenky obrazů.

Ráda vás uvidím ☺️