Příroda

Přestože je Policko jako celek kulturní, člověkem silně změněnou krajinou, místy se zde zachovaly přirozené lesní porosty, zejména květnaté a kyselé bučiny, suťové lesy a v pískovcových skalních oblastech i reliktní bory. Zejména na Machovsku se dochovaly druhově bohaté květnaté louky i mokřadní biotopy.

Flóra Policka je poměrně pestrá. V listnatých porostech v údolí Metuje i jinde se vyskytují např. lilie zlatohlavá, měsíčnice vytrvalá, kapradina laločnatá, kyčelnice devítilistá, jaterník podléška a mnohé další. Z Broumovských stěn jsou známy některé druhy vyšších poloh, např. mléčivec horský, papratka horská, čípek objímavý či vranec jedlový. Na zbytcích květnatých luk se setkáme mj. s některými vstavačovitými rostlinami – orchidejemi (prstnatec májový, prstnatec Fuchsův, prstnatec bezový, vstavač mužský, vemeník dvoulistý, vemeník zelenavý, pětiprstka žežulník). Na slatinné louce v Řeřišném u Machova roste např. upolín nejvyšší, kruštík bahenní, ostřice Davallova, ostřice dvoudomá, ostřice blešní, vrba rozmarýnolistá či hmyzožravá rosnatka okrouhlolistá.

Zejména do skalních oblastí je zde soustředěn výskyt řady větších obratlovců, kteří v nepřehledných lesnatých roklích nalézají dostatek úkrytů. Ze zvěře vysoké a černé je zde nejvíce rozšířen srnec a divoké prase. Na Policku a Machovsku můžeme potkat stádečko nepůvodních muflonů a také není vzácností, když z hlubokých lesů Boru, Broumovských stěn i polské Hejšoviny sejde do kraje zvěř jelení. Z větších šelem je častá liška, kuna skalní i lesní, tu a tam se objeví i jezevec lesní. Naší pozornosti většinou úspěšně unikají menší šelmy jako lasice hranostaj, tchoř tmavý a lasice kolčava. Lidé, zvláště na vesnicích, je sice rádi nevidí, ale je třeba si uvědomit, že tyto druhy mají v přírodě nezastupitelnou funkci, neboť regulují např. stavy hlodavců. Z těch se v území vyskytuje zejména hraboš polní, hryzec vodní, norník rudý, dále pak myšice lesní, myšice křovinná a myška drobná – náš nejmenší hlodavec. Mezi vzácnější hlodavce našich lesů patří plch velký, plšík lískový a všem dobře známá veverka obecná. Všichni uvedení hlodavci bývají oblíbenou kořistí některých dravých ptáků a sov. Nejčastěji na sebe upozorní svým křikem, např. mezi lidmi oblíbená poštolka – neúnavný lovec drobných zemních savců. Významně jí konkuruje káně lesní a v zimních měsících i káně rousná, která k nám na několik chladných měsíců přilétá ze severu. Ale ani v noci hlodavci nemají klid, kdy si úlohu s denními dravci vymění například dosud častý puštík obecný, vzácněji pak obyvatel hlavně věkovitých bučin sýc rousný. Ve výčtu sov nesmíme zapomenout na drobného kulíška nejmenšího a také naopak na našeho největšího pernatého dravce výra velkého. Častý je ještě také kalous ušatý, s kterým je možno se setkat poblíž lidských sídel. Zato dříve tak dobře známá sova pálená a sýček obecný prakticky z naší přírody vymizeli a v současné době patří mezi naše nejvzácnější sovy. Ve výčtu obratlovců bychom neměli zapomenout na plazy, běžně se můžeme setkat s ještěrkou obecnou a slepýšem křehkým. Poblíž železniční trati (hlavně poblíž železničního náspu) vedoucí z Police nad Metují do Teplic nad Metují také zmije obecná vždy nalézala vhodný biotop, který jí splňoval její životní nároky. V blízkosti rybníků a vodních tůní na Policku pak bývají častí obojživelníci: ropucha obecná, skokan hnědý, čolek obecný i čolek horský.

Květnaté louky hostí bezpočet druhů brouků a motýlů, jejichž druhové spektrum se mění v závislosti na typu biotopu a na jeho rostlinné skladbě. Ze všech biotopů na Policku lze za jedny z nejbohatších co do počtů druhů živočichů, zejména bezobratlých, považovat opukové stráně. Lemují údolí Metuje a táhnou se od České Metuje k Velkým Petrovicům, přes Mýto ke Kozínku. Přirozené lesní porosty zde jsou tvořeny převážně listnatými stromy, které se dokáží spolehlivě svými kořeny ukotvit v opukové suti. úkryty mezi opukovým plochým kamenivem na svazích využívají četné druhy střevlíků, pavouků, stonožek, mnohonožek, měkkýšů a dalších zástupců různých skupin bezobratlých.

Fotogalerie - Příroda.