středa 29.3.2017 / Taťána

Pellyho domy

Pellyho domy

Dnešní podoba budovy s číslem popisným 75, dnes zvaná „Pellyho domy“ pochází z roku 1931, kdy její majitel, továrník Vilém Pelly starší, dokončil koncem dubna celkovou přestavbu svých tří budov čp. 75, 76 a 268 a spojil je do jednoho celku podle návrhu významného pražského architekta ing. Aloise Dryáka, mimo jiné autora podstavce pomníku sv. Václava na Václavském náměstí v Praze. Každá z těchto tří samostatných budov měla však do této doby svou vlastní historii.

Budova čp. 75

První známý majitel tohoto várního domu zvaného „Bečkovský“, jakýsi Benedikt (Beneš) Bečka, se objevuje v městské knize roku 1571. V 17. století byl jeho majitelem také Valentin Pařízek Kladrubský, který se roku 1620 zúčastnil s primasem Janem Koukalem jednání s králem Fridrichem Falckým o prodeji polického benediktinského panství městu. Dům roku 1617 vyhořel a spáleniště zůstalo pusté po celou dobu třicetileté války. Obec „městiště“ znovu prodala roku 1669 Jiříkovi Pejskarovi za 35 kop míšenských grošů, ale teprve až roku 1673 zde postavil, na této „poustce“, svůj nový dům Michal Tér. V roce 1779 jeho potomek v páté generaci, mydlář Jan Tér, se uvolil přenést na tento dům ubytovací povinnost pro důstojníky vojsk při jejich průtazích městečkem, která dosud vězela na domě Vojtěcha Reimanna v čísle 96 (byl to hostinec „U beránka“). Přibližně od této doby zde byl umístěn hostinec, který roku 1789 za 3.500 zlatých koupil František Kaufman, zvaný přezdívkou „Kafíra“, a který zde kromě hostince měl také umístěn c. k. sklad soli. Roku 1793 převzal hostinec jeho syn František Kaufman a dal tomuto hostinci název „U zeleného stromu“. Jeho syn Josef Kaufman se ujal vedení hostince roku 1815 a bez vědomí a úředního povolení obce zde roku 1824 zřídil zájezdní hospodu, což způsobilo spor s obcí (protože již v Polici jedna formanka byla – „U černého koně“ v čp. 79), který však ale hladce urovnalo 100 zlatých pokuty a 40 zlatých ročního nájmu do městské pokladny. Hostinec 19. dubna 1842 při velkém požáru města vyhořel a ještě ten samý rok byl tehdejším majitelem Antonínem Matoušem z Krčína znovu obnoven a postaven jako dvoupatrový. Roku 1864 koupilo tento dům za 14.000 zlatých město Police a hostinec pronajalo na jeden rok Antonínu Kynclovi, pak na 12 let barvíři Kristiánu Bernhardovi. Za něho byl hostinec za prusko-rakouské války Prušáky dne 26. 6. 1866 celý vyrabován a bylo prý tenkrát velké štěstí, že opět nevyhořel. V roce 1868 byla do budovy umístěna obecní kancelář města Police, která dosud měla své sídlo v pronajatých místnostech domu na náměstí čp. 18, u bývalého purkmistra Františka Šolce. Svou radnici čp. 98 od roku 1850 pronajala nově zřízenému okresnímu soudu a bernímu úřadu. Hostinec během let vystřídal řadu nájemců, z nichž posledním byl dlouhá léta, od roku 1909, Antonín John. Hostinec „U zeleného stromu“ byl pokládán za jeden z nejlepších hostinců v Polici a býval sídlem mnoha korporací a spolků, byl dějištěm mnoha významných událostí, koncertů, plesů, výstav, hrálo se zde ochotnické divadlo. Po přestěhování obecního úřadu do původní rekonstruované budovy radnice (čp. 98) roku 1919 se obecní zastupitelstvo 18. března 1920 rozhodlo, aby tento obecní dům čp. 75 byl prodán za 60.000 korun československých továrníku Vilému Pellymu, který sídlil ve vedlejším domě čp. 76, přičemž se Vilém Pelly zavázal, že do osmi let zboří část svého vedlejšího domu čp. 76, tak aby ulice z náměstí směrem jižním k Bezděkovu, která byla dosud velmi úzká, mohla být rozšířena. Vilém Pelly slib splnil roku 1928, kdy vyboural část svého domu čp. 76 a obě budovy i s výrobnou likérů čp. 268 stojící opodál, od základu přestavěl a spojil je v jeden harmonický celek, dokončený roku 1931.

Budova čp. 76

První majitel tohoto právovárečného domu, nazývaného „Klesáčkovský“ je znám z roku 1580, kdy dům v závěti odkázala Magdalena Klesáčková Markétě Koukalové. Ta jej roku 1601 postoupila svému manželovi, Janu Koukalovi, vnuku Magdaleny Klesáčkové. Dům roku 1617 vyhořel a jako spáleniště zůstal po celou dobu třicetileté války, za které zmizeli, jako tehdy i mnoho jiných obyvatel městečka, i jeho majitelé. Roku 1672 dům převzala polická obec a rok nato dům při požáru města opět vyhořel. Spáleniště koupil roku 1673 Jakub Turek a postavil zde nový dům. Po něm následuje celá řada majitelů, z nichž dnes známe jen jejich pouhá jména. Od roku 1804 se stal majitelem domu Kristián Pejskar, obchodník a c. k. skladník tabáku. Nás bude zajímat, že zde byla za tohoto majitele umístěna první poštovní expedice, tj. sběrna náchodského poštovního úřadu. Jednou týdně tehdy chodil z Náchoda do Broumova pěšky poštovní posel s koženým pytlem, ve kterém přinášel a odnášel psaní. V roce 1829 dům zdědila po zemřelém manželovi Josefa Pejskarová. K domu patřilo také hospodářství se čtyřmi kravami a na zahradě domu, která sahala až k dnešnímu prostranství u Damiánky, stály chlévy a velká stodola. Dům 19. dubna 1842 při obrovském požáru města vyhořel a ještě ten samý rok byl zase obnoven. Roku 1844 byl v tomto domě zřízen první c. k. poštovní úřad v Polici. Roku 1848 dům koupila Marie Breuerová, rozená Švorčíková, schovanka Josefy Pejskarové. Její manžel František Breuer, bývalý koželuh ze Žacléře, zde vedl poštu a měl zde c. k. loterní sběrnu a sklad tabáku. Po jeho smrti Marie Breuerová dům pronajala nejprve Františku Lamkovi, rolníku z Bezděkova a pak krupaři Floriánu Košťálovi. Pro zajímavost lze uvést, že až do r. 1858 byl nad domovními dveřmi budovy zasazen do omítky kamenný bochník chleba jako připomínka na velkou drahotu a hlad v roce 1805. Roku 1868 koupil dům za 6.000 zlatých krupař a obchodník s dřívím Josef Pelly pro svého syna Viléma, vyučeného v Novém Městě n. M. kupectví. Od roku 1870 zde začal mladý Vilém Pelly s výrobou lihových nápojů, s firmou ještě nesoucí otcovo jméno. Josef Pelly, kterému říkali „krásný mlynář“, se odstěhoval do koupeného podklášterního mlýna (čp. 3) a tam roku 1874 zemřel. Vilém Pelly se pak oženil s Františkou, dcerou hostinského Kristiána Bernharda ze sousedního domu, z hostince „U zeleného stromu“. Úspěšná výroba kořalek a likérů, vyhlášených svou kvalitou až v Prusku, přinášela obrovské zisky a Vilém Pelly, kterého záhy nazývali milionářem, se stával nejbohatším v Polici. Nejprve začal skupovat zemědělské usedlosti v okolí a pak i další nemovitosti (např. hostinec „Itálii“ v Náchodě, hostinec „U Mostu“ v Hronově). V roce 1895 po konjunktuře, kterou způsobila pověstná „suchodolská zjevení“, získal kapitál ke stavbě své první továrny – přádelny bavlny. Budova čp. 76 doznala při přestavbě zahájené roku 1928 podstatných změn, byla zpoloviny zbourána, a dnes je z původního domu čp. 76 patrná, nižší část domu s balkonem a terasou na střeše. Původní vzhled obou sousedících budov nám tak dnes připomínají již jen staré fotografie.

Dům čp. 268

Tato budova má mnohem mladší historii. Když Josef Pelly kupoval v roce 1868 dům na náměstí čp. 76, prodal (aby poněkud ušetřil) část zahrady s chlévem a stodolou, která k domu patřila, sedláři Antonínu Švorčíkovi. Ten roku 1869 stodolu zbořil a postavil si zde nízký zděný domek. V roce 1886 získal tento domek Vilém Pelly, který Švorčíkovi za něj dal jiný domek čp. 205 stojící nedaleko, k tomu ještě 2 korce polí a 3.000 zlatých v hotovosti. Pelly neváhal Švorčíka takto přeplatit, protože nutně potřeboval získat větší prostory pro svoji, mohutně rostoucí výrobu a obchod s lihovinami. Na místě tohoto domku pak postavil velkou výrobnu lihových nápojů, sahající až k jeho domu, a kterou při zmíněné přestavbě, zahájené v roce 1928, ještě podstatně rozšířil.

Přestavbu svých domů dokončil Vilém Pelly starší roku 1931, v době kdy mu již bylo 80 let. Od roku 1937 byla v domě umístěna expositura státní policie, které tehdy vznikaly za napjaté situace vyvolané Německem v národnostně smíšených pohraničních okresech.

Vilém Pelly starší zemřel 26. března roku 1939. Ještě před svou smrtí, v roce 1935, provedl úpravu svých majetkových poměrů, výrobu likérů a prodej lihovin oddělil od ostatních průmyslových podniků a převedl je na své dcery Františku Schimmerovou a Vilemínu Menčíkovou, což se po letech nakonec ukázalo jako velmi prozíravé. Syn Vilém Pelly, majitel ostatních průmyslových podniků, zemřel 18. března 1942 a jejich řízení se ujala sestra Vilemína. 1. května 1942 byla z textilních podniků a cihelen vytvořena akciová společnost. Protože ve správní radě akciové společnosti zasedali i dva Němci, byla v roce 1945 výměrem Okresní správní komise, na základě dekretu presidenta Beneše č. 5 o zavádění národní správy na majetky Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů, zavedena do firmy akc. spol. Pelly národní správa. Továrna byla nakonec podle dekretu presidenta č. 100 vyhláškou ministra průmyslu ze dne 27. 12. 1945 znárodněna. Výroba likérů byla vedena národním správcem a znárodněna roku 1948. Koncem roku 1951 byly výměrem ministryně potravinářského průmyslu Ludmily Jankovcové vyňaty nemovitosti likérky z majetkové podstaty n. p. Východočeské lihovary a octárny a začleněny do n. p. META Police n. Met., celá výroba lihovin v polické pobočce zrušena a výrobní zařízení odvezeno do Hradce Králové.

V budově čp. 75 bylo zřízeno podnikové ředitelství národního podniku META, který vznikl z majetkové podstaty fy Pelly, v uvolněných prostorách likérky bydlely krátký čas řádové sestry, pracující v továrně. V roce 1958, kdy byl n. p. Meta připojen k broumovskému n. p. VEBA, bylo ředitelství zrušeno a z budovy se stal na dlouhá léta „Domov mladých“ – internát učnic, přicházejících do Veby pracovat z téměř celé republiky, převážně však z Moravy (a mnohem později i z daleké Kuby). V domě byl také již od první republiky umístěn obchod s potravinami Marty Stráníkové a od roku 1965 obchod s hračkami a sportovními potřebami. V patrech domu čp. 268 byly nájemné byty a měl zde svou ordinaci praktický lékař MUDr. Otakar Mazáč.

V roce 1992 byly z majetku s. p. VEBA budovy čp. 75 a 268 vydány v restituci zákonné dědičce Ireně Adámkové, vnučce Františky Pellyové – Schimmerové. Od této doby, kromě bytů v čp. 268, byla budova čp. 75 částečně pronajímána ke komerčním účelům (vietnamský prodej textilu). Dne 20. září 2001 rozhodlo zastupitelstvo města Police nad Metují na svém veřejném zasedání svým hlasováním o koupi tzv. „Pellova domu“ do majetku města s tím, že budova byla poměrně zchátralá. V březnu roku 2005 podalo město žádost o dotaci na opravu Pellyho domu. Požadovaná dotace programu Evropské unie činila 26 797 156,- Kč. Protože tato částka na plánovou akci nestačila (předpokládaná výše nákladů byla 55 milionů Kč), rozhodnuto, že zbývající částku uhradí město z vlastních zdrojů pomocí úvěru. Dne 16. září proběhlo výběrové řízení formou veřejné zakázky. Nabídky předalo pět stavebních společností a vítězem se stala firma KERSON, s. r. o. se sídlem v Dobrém. Staveniště Pellyho domu bylo stavební firmě předáno dne 8. 11. 2005. Přestavba byla koncipována jako centrum kultury a vzdělávání. Kolaudace stavby byla provedena 28. srpna 2007, slavnostní otevření celého objektu se uskutečnilo 16. září 2007. Občané Police nad Metují tak získali sál pro 250 osob, s pódiem, vybavený promítací a zvukovou technikou, vhodný pro pořádání školení a seminářů s větším počtem účastníků, pořádání konferencí, přednášek, koncertů a společenských akcí, dále bistro s kapacitou 50 osob (snídaně, svačiny, obědy), terasu s výhledem na náměstí, počítačovou učebnu, studovny, městskou knihovnu s veřejným internetem, prostory pro výstavy a v neposlední řadě Informační centrum pro turisty s prodejem propagačních materiálů, map, pohlednic atd.

Zajímavostí byl i způsob stěhování knižního fondu ze staré městské knihovny, umístěné v budově kláštera, do jejího nového sídla v Pellyho domech. Byl vytvořen živý lidský řetěz, který překlenul vzdálenost cca 500 m mezi oběma budovami. Lidé si podávali knihy z ruky do ruky a takto přestěhovali zhruba 15 000 svazků. Pokus o vytvoření rekordu ve stěhování knih lidským řetězem posuzoval rozhodčí agentury Dobrý den z Pelhřimova, který spočítal, že během jedné hodiny bylo přemístěno 3 268 knih!

Miroslav Pichl / autor textu

Police nad Metují na mapě

Policko leží v Královéhradeckém kraji, je součástí turistické oblasti Kladské pomezí a Chráněné krajinné oblasti Broumovsko, výchozím bodem je Police nad Metují / GPS 50.5360789N, 16.2336972E

město Police nad Metují s radnicí z roku 1718

informační centrum najdete v Pellyho domech na náměstí

Pellyho domyPellyho domyPellyho domyPellyho domyPellyho domyPellyho domyPellyho domyPellyho domy